Fakta o CHKO Soutok

  • rozloha: 125 km2 
  • nadmořská výška: 150–177 m n. m. 
  • vyhlášení: 1. 7. 2025 
  • 11 maloplošných zvláště chráněných území: 2 národní přírodní rezervace, 2 národní přírodní památky, 2 přírodní rezervace a 5 přírodních památek
  • Natura 2000: 3 evropsky významné lokality a 2 ptačí oblasti

Krajina velkých řek

Chráněná krajinná oblast Soutok se rozprostírá v místech, kde se stékají dvě velké řeky – Dyje a Morava. Tyto vodní toky zde vytvářejí unikátní krajinu se spletí ramen, meandrů, mokřadů a zaplavovaných luk. Ve druhé polovině minulého století ji ale zasáhly vodohospodářské úpravy, řeky byly zregulovány a na Dyji byla vybudována soustava přehrad. Přirozený tok si uchovala jen část řeky Dyje a říčky Kyjovky. Řeky, slepá ramena, tůně a mokřady jsou domovem ohrožených druhů ryb, obojživelníků nebo vodních rostlin. Prostředí vzdáleně připomíná přírodní podmínky dunajské delty, Soutoku se také někdy trochu nadneseně přezdívá „moravská Amazonie“.

Za vším hledej vodu

Záplavy patřily k přirozenému rytmu Soutoku. Pravidelné rozlivy vody z Moravy a Dyje dodávaly vlhkost půdě, zásobovaly území živinami a přetvářely terén. Tento přirozený koloběh byl přerušen regulacemi toků. Dnes se sem snažíme vodu vrátit a obnovit  přirozený vodní režim. Tím se podpoří pestrost území, zvýší se biologická rozmanitost, ale také se vrátí krajině schopnost zadržovat vodu. A to je  v době klimatických změn zásadní.

Divočina mezi starými duby

Významným fenoménem Soutoku jsou rozsáhlé lužní lesy s duby letními, jasany úzkolistými a ztepilými a s dalšími druhy dřevin. V jarním období je pokryjí koberce plné kvetoucích bylin – bledulí jarních, česneků medvědích, orsejů nebo dymnivek. Typické jsou rozsáhlé louky se solitérními duby, místně nazývanými „staroduby“. Některé z nich mají uctyhodný věk i přes 400 let a dosahují monumentálních rozměrů. 

Krajina tvarovaná člověkem

I když na některých místech Soutok působí jako prales, je to krajina po staletí ovlivňovaná lidskou činností. Lužní lesy se využívaly jako zdroj dřeva a pro pastvu dobytka, louky se kosily. Lesy ale byly mnohem otevřenější než dnes. A právě tento mozaikovitý ráz krajiny dal vzniknout mnoha různorodým biotopům a stanovištím. Péče o lesy Soutoku se dnes proto zaměřuje   na jejich prosvětlování či na obnovu pařezin. 

Louky s vůní historie

Vlhké louky na Soutoku jsou jedny z nejcennějších v celém Česku. Roste na nich celá řada vzácných rostlin (kosatec sibiřský, máta polej, konitrud lékařský) a žijí zde vzácné druhy motýlů i brouků. Aby odsud tyto druhy nezmizely, je potřeba obnovit tradiční způsoby hospodaření – pravidelné sečení a odstraňování biomasy, ale také jarní záplavy. Bez lidské péče totiž mohou zarůst náletovými dřevinami nebo invazními bylinami a ztrácejí tak svou pestrost.

Zvířata, která tu byla dříve než lidé

Už od dob Lichtenštejnů na Soutoku probíhaly velkolepé parforsní hony. Ve stejnojmenné největší oboře České republiky se chová především jelení a daňčí zvěř. Tu je ale nutné udržovat v optimálních početních stavech, které umožní lesu, aby se přirozeně obnovoval. Kromě velké zvěře tu žije i pestrá škála ptáků nebo bezobratlých – mnoho z nich je vzácných a chráněných u nás i v celé Evropě.

Mezinárodní význam

Soutok Moravy a Dyje je největším komplexem lužních lesů ve střední Evropě. Díky kombinaci mimořádných přírodních i kulturních hodnot byl význam této oblasti oceněn i v mezinárodním měřítku. Je součástí soustavy evropských chráněných území Natura 2000, která chrání evropsky významné biotopy i životní prostor mnoha druhů. Díky jedinečné kombinaci lesů, luk, řek a mokřadů se řadí mezi klíčové lokality pro ochranu biodiverzity v rámci celé střední Evropy. Nachází se zde mokřady mezinárodního významu – Mokřady dolního Podyjí a Lednické rybníky. Ty se zavázala Česká republika chránit podpisem takzvané Ramsarské úmluvy. 

V roce 2003 tu byla vyhlášena také Biosférické rezervace Dolní Morava. Hlavním cílem sítě rezervací, vyhlašovaných pod patronátem organizace UNESCO, je skloubení zájmů ochrany přírody a lidské činnosti. A komponovaná krajina Lednicko-valtického areálu je již od roku 1996 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.