Invazní nepůvodní rostliny představují významnou hrozbu nejen pro biologickou rozmanitost chráněného území, kde mohou vytlačovat původní druhy rostlin a negativně ovlivňovat na ně vázané organismy, ale také pro zemědělské a lesnické hospodaření. Některé druhy konkurují zemědělským plodinám, snižují jejich výnosy, komplikují obhospodařování pozemků nebo znehodnocují louky a pastviny. V lesních porostech mohou omezovat přirozenou obnovu původních dřevin.

Seminář se proto zaměřil především na možnosti prevence jejich dalšího šíření a na účinné metody regulace a odstraňování. Vedle odborných přednášek byly součástí programu také praktické ukázky zásahů přímo v terénu.

Pozornost byla věnována jak invazním nepůvodním druhům zařazeným na unijní seznam, například klejiše hedvábné a pajasanu žláznatému, tak dalším problematickým rostlinám, které se v CHKO Soutok a jejím okolí šíří. Patří mezi ně zejména ambrozie peřenolistá, astřičky, zlatobýl kanadský a obrovský nebo křídlatky. Tyto rostliny se mohou rychle rozrůstat, vytvářet rozsáhlé porosty a měnit druhové složení přirozených i člověkem obhospodařovaných stanovišť.

Invazní rostliny však nepředstavují riziko pouze pro přírodu a hospodaření, ale v některých případech také pro lidské zdraví. Příkladem je ambrozie peřenolistá, jejíž pyl patří mezi silné alergeny a může vyvolávat nebo zhoršovat alergické a respirační obtíže. V zemědělské krajině je proto důležité předcházet jejímu vysemenění a omezovat přenos semen například prostřednictvím zemědělské techniky, při manipulaci se zeminou nebo při přesunech kontaminovaného materiálu.

Z invazních dřevin působí značné problémy zejména pajasan žláznatý, jehož regulaci byla věnována přednáška Radka Hradila z Bezpajasanu.cz. Účastníci se seznámili s metodami cílené aplikace herbicidu do kmene, například pomocí injektáže nebo aplikací herbicidu na obnažené místo na kmeni po seškrabu kůry, které byly následně předvedeny také v terénu.  U pajasanu je správně zvolený postup obzvláště důležitý, protože nevhodné mechanické odstranění může vyvolat intenzivní tvorbu kořenových výmladků a jeho další šíření.

Následná diskuse potvrdila, že včasné zachycení a omezení šíření invazních rostlin je společné téma jak pro ochranu přírody, tak pro  lesnictví a zemědělství. Zásahy jsou zpravidla nejúčinnější a ekonomicky nejméně náročné v počátečních fázích šíření, kdy lze zabránit vzniku rozsáhlých porostů. U již rozšířených druhů je naopak často nutná dlouhodobá a koordinovaná regulace.

Účastníci se shodli také na významu vzájemné spolupráce, sdílení zkušeností a nastavení vhodných podmínek v zemědělské politice a legislativě, které umožní účinnou prevenci a regulaci invazních rostlin při současném respektování potřeb hospodaření v chráněné krajině. Děkujeme všem zúčastněným za konstruktivní diskusi a spolupráci.