Na první pohled se bleduli jarní velmi podobá, bývá však často statnější. Na vrcholu stvolu nese obvykle tři i více květů na nestejně dlouhých stopkách, které vytvářejí květenství zvané lichookolík. Květy jsou jinak velmi podobné, jen o něco menší. Zajímavým rozlišovacím znakem jsou také semena - zatímco bledule jarní má spíše semena protáhlá a žlutavá, u  bledule letní jsou semena kulatější a leskle černá. 

Je typickým druhem vlhkých stanovišť, zejména lužních lesů a pravidelně zaplavovaných luk. Jarní záplavy jí nevadí, naopak omezují konkurenci jiných rostlin a vytvářejí podmínky příznivé pro její růst. Nepříznivé období  přežívají v podzemní cibuli. Její rozmnožování a šíření jsou ale poměrně omezené. Semena se většinou šíří jen na krátkou vzdálenost - jednoduše spadnou v blízkosti mateřské rostliny.  V některých případech se uvádí, že by semena mohli roznášet mravenci, ale protože nemají zvláštní přívěsek, který by je k tomu lákal, nejde o hlavní způsob šíření.

Bledule letní se proto nešíří snadno na nová místa a její výskyt je silně zavislý na tom, zda zůstávají zachovány vhodné podmínky prostředí. 

Přestože působí křehce a jemně, jde o rostlinu chemicky dobře vybavenou. Stejně jako další zástupci čeledi amarylkovitých obsahuje alkaloidy, například galantamin. Rostlina je proto jedovatá, tyto látky však nacházejí uplatnění i v medicíně pro léčbu Alzheimerovy choroby. 

V současné době probíhá cílené procházení porostů za účelem zmapování tohoto druhu. Jsou známy i historické lokality, avšak stále se nachází úplně nové s početnými populacemi. Tato data jsou žádoucí a lze díky nim vyhodnotit, jak k předmětným porostům dále přistupovat z hlediska hospodaření.

V rámci CHKO Soutok představuje bledule letní nejen významný prvek biodiverzity, ale také důležitý „vlajkový druh“, který upozorňuje na hodnotu a jedinečnost zdejší lužní krajiny.